Zástupci radnice Prahy 6 popřáli ke stým narozeninám Marii Velingerové

V Domě s pečovatelskou službou ve Šlejnické ulici byl důvod k oslavám. Paní Marie Štěrbová oslavila 100 let. Marie Velingerová rozená Vichrová se narodila 4. dubna 1911.

Narodila se v Duchcově v rodině továrníka Petra Vichra

Její otec byl majitelem továrny v Lysé nad Labem.. Koncem r. 1914 byla továrna uvedena do provozu. Započalo se s výrobou drobného zařízení pro domácnost - lopatky, věšáky, pokličky, ale i kovového nábytku. Později přešel závod zcela na válečnou výrobu a vyráběl se velký počet vojenských nemocničních postelí. Po válce byl závod opět přeorientován na původní výrobu. Začalo se vyrábět dražší zboží - chromovaný nábytek, bytový nábytek s dřevěnými doplňky, lakovaný nemocniční a školní nábytek, kuchyňské váhy a později i kancelářský nábytek. V květnu roku 1945, stejně jako ve většině velkých závodů byla do firmy Vichr a spol. zavedena národní správa až do roku 1946, kdy byl podnik znárodněn a byl utvořen národní podnik KOVONA. Otce paní Velingerové ze dne na den vyhodili bez nároku na penzi. Ona  se pak o otce starala až do jeho smrti. Majetek po otci se rodině Velingerů nevrátil

Paní Velingerová byla svým otcem připravována na převzetí továrny

Studovala na gymnáziu ve Vodičkově ulici v Praze a v 16 letech odjela na rok do penzionátu ve Švýcarském Lausanne, kde se naučila německy a francouzsky. Po návratu se zasnoubila s budoucím manželem, stavebním inženýrem a po třech letech se vzali. Narodil se jí syn Jiří a dcera Milena. V roce 1968 obě děti emigrovaly do Kanady. Naučila se proto  anglicky, aby se mohla, pokud děti v cizině navštíví, domluvit. Když manžel paní Velingerové před rokem 1989 zemřel,  nedovolil totalitní režim jeho dětem přijet na jeho pohřeb. Po roce 1989 se obě děti vrátily do Čech. Dcera je profesorka čínštiny a syn je sochař a grafik.

Jako dcera továrníka měla paní Velingerová po znárodnění jejich závodu problémy při hledání  práce. Vystřídala několik zaměstnání. Nejdříve prodávala šperky ve zlatnictví Heinz, které bylo později také znárodněno, příležitostně hlídala děti, pracovala také jako sekretářka ve stavební firmě, kde založila a rozšířila technickou knihovnu. Do pozdního stáří byla zaměstnancem Pražského hradu - Zlatá ulička jako vedoucí galerie, protože mimo jiné jako jedna z mála ovládala několik cizích  jazyků.

V Domě s pečovatelskou službou Šlejnická v Praze 6 bydlí paní Velingerová již od března  2001. Přesto a možná právě proto, že její cesta životem byla trnitá, stala se z ní vyzrálá silná osobnost, která je příkladem a podporou mnoha  lidí  z pečovatelského domu a dalších přátel. Nikdy totiž nezatrpkla a dokázala , že zná  hodnoty pro které stojí zato žít.

www.praha6.cz